Používání firemních vozidel si vyžaduje důkladnou kontrolu. Ne proto, že by tato páchala nějakou neplechu, ale proto, že by neplechu mohly páchat jejich osádky. I toho, kdo není takto motorizovaný, jistě napadne nejeden způsob, jak si řidič firemního vozidla může tímto přilepšit na náklady zaměstnavatele.
Co třeba taková černá jízda, že? Člověk prostě odbočí z vytýčené trasy, udělá něco, k čemu nebyl šéfem pověřen, shrábne peníze do vlastní kapsy a firma zaplatí s tím související výlohy i stále běžící plat onoho meloucháře.
Nebo se dá ulít něco z firemních pohonných hmot. Třeba vycucnout z nádrže služebního vozu nebo rovnou natankovat do té své na firemní náklady.
Nebo se dá z onoho auta vymontovat některý ten zánovní díl a vyměnit ho za jiný, už nefunkční soukromý. Proč by si měl šofér kupovat nový díl, když se to takto dá zvládnout na účet firmy?
Lze si vyrazit někam na výlet, lze se během cesty poflakovat, lze i mnohé další. Je toho tolik, co si může šofér firemního vozidla nebo další personál vymyslet ve snaze přilepšit si na úkor zaměstnavatele.
Dokud si takový zaměstnavatel nezařídí sledování vozidel, které je schopné uhlídat kdejaký parametr. A to i virtuálně, na dálku, s možností bezprostředního sledování i ukládání zjištěných údajů pro pozdější kontrolu.
Tím se dá ušetřit nemálo peněz na provozu takových vozidel, lze tím sledovat jakékoliv parametry i to, jak vypadají řidičovy pracovní výkony. Lze tím zabránit nedokonalostem, mrhání i vysloveným zlodějnám. Dá se tím sledovat jak vozidlo sledované, tak třeba i ukradené, dá se zjistit lecjaký problém dříve, než se stane neřešitelným. A také to může ušetřit notnou část byrokracie, jež s tímto podnikáním neodmyslitelně souvisí.
Šéf tu má tedy vše pod kontrolou, klidně i zcela nepřetržitě. A to se mu zaručeně vyplatí víc, než přemítání o tom, kolik mu toho asi zase zaměstnanci tento měsíc promrhají a rozkradou.
